出典:Wiktionary
Borrowing from Ancient Greek Ὁμόλιον (Homólion).
Homolium n (genitive Homoliī); second declension
Second declension.
| Case | Singular |
|---|---|
| nominative | Homolium |
| genitive | Homoliī |
| dative | Homoliō |
| accusative | Homolium |
| ablative | Homoliō |
| vocative | Homolium |